"Co posloucháš za styl?" "Jaká je tvoje nejoblíbenější kapela?" "Taky nesnášíš Justina Biebera?"... Alespoň jednu z těchto otázek jste někdy určitě slyšeli. Jakou hudbu člověk poslouchá je ve společnosti bráno jako nedílná součást jeho osobnosti a svou nemalou roli to často sehrává i při seznamování. Ale opravdu na tom TOLIK záleží?
Teď budu mluvit trochu z vlastní zkušenosti. Uvažovat jsem nad tím začal vlastně až v nějaké třetí, čtvrté třídě na základce z jednoho prostého důvodu - tehdy to řešili všichni :D. Pamatuji si, že většina spolužáků ujížděla na rapu a hip-hopu, a kdo nebyl s nimi (včetně příslušného ošacení), tak byl automaticky "out". S postupem času a změnou škol už jsem tolik vyloženě vyhraněných zastánců určitého stylu nepotkával, ale na otázku, co člověk poslouchá a jací jsou jeho oblíbení autoři - na tu narazíte vždy.
A upřímně na ni odpovědět pro mě bylo pokaždé trochu složité. Nedokážu určit, co to o mně může vypovídat, ale například, když se nad tím zamyslím, tak vlastně nemám vyloženě nejoblíbenější skupinu/zpěváka/zpěvačku (to samé například s filmy). Zkrátka i u kapel, které mám rád a dělají podle mě dobrou muziku, pokaždé spolehlivě najdu ve všech albech minimálně několik písniček, které se mi prostě nelíbí. A přitom spousta mých známých má třeba v iPodu jejich kompletní diskografie a poslouchají všechno. To se jim skutečně líbí všechny písničky? A nebo je nejoblíbenější kapela prostě nejoblíbenější a tak mají celou jejich tvorbu. Těžko říct... a vlastně jsem se na to ani nikdy neptal. Já prostě poslouchám to, co se mi líbí a je mi skutečně naprosto jedno, kdo je autorem toho či onoho songu - Pokud je fajn, vždy se pro něj najde místo v mé hudební knihovně. Takže jak si asi dovedete představit, repertoár je pestrý. Od klasiky po dubstep, od Queen po Justina Biebra... Teď to nemyslím nijak zle směrem k zarytým fanouškům určitých stylů, či tvůrců, ale mě osobně přijde tenhle postoj trochu "přirozenější". Každopádně tak jako tak, moc lidí s podobným názorem v tomto ohledu jsem nepotkal. Ale když už na někoho takového narazíte, tak vězte, že si s ním dokážete notovat stejně dobře, jako byste byli oba dva ortodoxními obdivovateli řekněme Evy a Vaška. Ba dokonce možná ještě lépe :-).
Tím rozhodně neodsuzuji rockery, metalheads, punkaře, hopery, belibery, atd... Ať si každý poslouchá, co se mu líbí. Co mi ovšem vadí je, když to daní lidé dávají až moc okatě najevo (rozuměj tak, že už tím můžou vadit ostatním) a nebo někomu svůj styl vnucují, či se posmívají tomu, že někdo není na stejné vlně jako oni. Tolerance je důležitá vlastnost a u hudebního vkusu to platí dvojnásob.
Žádné komentáře:
Okomentovat