I'm back, bitches!

Long time no see, huh? Ale šáňa ještě nebouchejte, neboť ani já sám netuším, jestli a na jak dlouho mi tenhle "comeback" vydrží. Proč jsem vůbec přestal psát? No, řekněme, že za to může paradoxně jeden z důvodů, proč tento blog vůbec vznikl. Ach ta prokrastinace :D. Každopádně je tomu už půl roku, co to tady zelo prázdnotou, takže myslím, že je čas na pár updatů.

"Žavákova" moudra, vol. 1

Po delší době zdravím všechny čtenáře. Již nějaký ten pátek jsem tu nic nepublikoval, tak je načase to změnit. Původně jsem měl v plánu napsat svůj názor na současné dění na Ukrajině a Krymu, ovšem vzhledem k tomu, jak se nakonec situace vyvinula (a stále se vyvíjí), tak bude lepší, když to nechám být. Stejně bych to nemohl obsáhnout všechno.

Každopádně zpět k tomuto příspěvku. Dalo by se říct, že mou inspirací jsou statusy pár mých známých na Facebooku, kteří čas od času napíší nějaký svůj vlastní, skvěle promyšlený "citát", a očekávají ovace za to, jací jsou to skvělí filosofové. Tak také vymyslel jeden vlastní:

"Neexistuje špatné vyznání lásky, pouze vyznání lásky té nesprávné osobě."

Dabing vs původní znění

Jak už jsem psal v tom krátkém článku o mně - jednou z mých hlavních zálib jsou filmy a seriály. Kromě jejich sledování tím myslím i diskutování o nich (k tvorbě jsem se zatím nedostal :D ) a to především na stránce, kterou zajisté každý filmový fanda v ČR zná - ČSFD.cz. Když totiž náhodou zavítám na diskuzi k nějakému filmu, mám celkem jistotu, že se tam dočtu stížností na český dabing. Já už tedy také pár let dávám přednost původnímu znění s českými nebo anglickými titulky (u pár výjimek i bez nich), ale přesto si myslím, že na náš dabing se nadává tak trochu neprávem a z jeho odpůrců je cítit nevděčnost.

(hořko)Sladká nevědomost

Určitě již každý z vás mnohokrát zažil situaci, kdy vám třeba váš známý něco vypráví a najednou se zarazí a řekne: "Nic, nic..." nebo "zapomeň na to". Taky při tom pak vždycky dostanete ještě větší chuť zjistit, co měl(a) na jazyku? A když se vám to po dlouhém přemlouvání konečně podaří, jste spokojeni s tím, co jste slyšeli? Nebo byste se raději vůbec neptali?

Ničeho nelituji!...alespoň myslím...

Chybovat je lidské. To ví přeci každý. Ovšem s otázkou litování svých činů a mylných rozhodnutí už je to složitější. Je to také lidské? Nejspíš ano. Je to moudré? Těžko říct. Je to přirozené? No, teď už se k tomu začínáme pomalu dostávat... Kdysi jsem v jednom článku četl toto: "Nikdy nelitujte toho, co jste udělali, protože v tu chvíli jste to tak udělat chtěli.". Hezky řečeno, o tom žádná... Je to ale tvrzení, podle kterého bychom se měli řídit?

Poděkování za DESET TISÍC návštěv!

Zdravím všechny čtenáře i náhodné kolemprohlížející! Včera, to jest ke dni 2. 2. 2014, dosáhla návštěvnost tohoto blogu 10 000 - tedy za pouhý týden od svého založení. To je podle mě úctyhodný výsledek a zaslouží si zmínku. Pojďme si toto zdánlivě nicneříkající číslo přiblížit z pohledu seriózních statistik.

Přetvářka - snazší život či cesta do pekel?

Tentokrát nechme ironii být a pojďme si trošku zafilosofovat. Přetvářka... Známý český psycholog Zbyněk Vybíral ji ve své knize definuje jako "Změna výrazu tváře nebo chování podle dané situace. Přetváříme se jak chceme nebo si myslíme, že je to správné, slušné a vyžadované." Znamená to tedy, že tak činíme kvůli lidem kolem nás? Nebo se přetvařujeme kvůli sobě? A co když je přetvářka jen nástroj zbabělosti, protože si nechceme připustit, že lidé se prostě nedokáží skutečně změnit?

NÁVOD: Jak se "odmilovat"?

Je čas na trochu nadsázky ;-). Jako stálý odběratel časopisu Bravo a dychtivý čtenář portálu Zpovědnice narážím dnes a denně na desítky dotazů na rady, jak se vypořádat se zlomeným srdcem - jak se "odmilovat". Tyto prosby většinou pochází od náctiletých dívek a chlapců, kteří právě přišli o svou životní lásku a hledají cestu, jak se s tím vyrovnat. Rozhodl jsem se, že s využitím mých mnohaletých životních zkušeností napíšu všeobecný návod jak na to. Tak tedy:

Opráski sčeskí historje = Tuzemský Dolan?

Ti z vás znalí (českého) internetu zajisté v poslední době narazili na takový fenomének, který vznikl zhruba před rokem a rychle se stal natolik populární, že dokázal opustit virtuální prostor Facebooku a Tumblr a od minulého prosince si ho můžete pořídit i v knihkupectvích. Ano, mluvím o Opráscích sčeskí historje. Zjednodušeně kreslené komiksy parodující různé historické události v kontextu dnešní doby a za použití zkomolené češtiny se teď těší velké oblibě a kromě již zmiňovaného bestselleru je můžeme vidět i jako výstavu v Národním muzeu. A samotný tvůrce, skrývající se pod maskou svého protagonisty Zikmunda "Zmikunda" Lucemburského, užívající pseudonym "Jaz"? Ten je teď na vrcholu slávy. Ale proč jsou vlastně Opráski tak oblíbené? A jedná se vůbec o originální nápad, či jen chytře využitou inspiraci?

Hudební (ne)vkus

"Co posloucháš za styl?" "Jaká je tvoje nejoblíbenější kapela?" "Taky nesnášíš Justina Biebera?"... Alespoň jednu z těchto otázek jste někdy určitě slyšeli. Jakou hudbu člověk poslouchá je ve společnosti bráno jako nedílná součást jeho osobnosti a svou nemalou roli to často sehrává i při seznamování. Ale opravdu na tom TOLIK záleží?

Teď budu mluvit trochu z vlastní zkušenosti. Uvažovat jsem nad tím začal vlastně až v nějaké třetí, čtvrté třídě na základce z jednoho prostého důvodu - tehdy to řešili všichni :D. Pamatuji si, že většina spolužáků ujížděla na rapu a hip-hopu, a kdo nebyl s nimi (včetně příslušného ošacení), tak byl automaticky "out". S postupem času a změnou škol už jsem tolik vyloženě vyhraněných zastánců určitého stylu nepotkával, ale na otázku, co člověk poslouchá a jací jsou jeho oblíbení autoři - na tu narazíte vždy.

"Filosofování" - dar nebo diagnóza?

Moje máma vždycky říkávala, že "jednodušší" (=hloupí, pozn. redakce :D) lidé to mají v životě snazší. Tolik prý toho neřeší, nepřemýšlí nad blbostmi a spoustu věcí si nepřiznávají a neuvědomují.

Já sám sebe řadil spíš k těm, kteří řeší prakticky všechno, přemýšlí nad zdánlivými blbostmi a dost často si berou osobně i věci, které se jich takřka netýkají. No, podle toho musím být stopro chytrej! Thanks, mom. Bohužel jako vysokoškolský student začínám pomalu zjišťovat, že to možná nebude zas až taková pravda.

Veganství aneb kdo je větší POKRYTEC?

A začneme pěkně zostra, máte chuť na menší flamewar? :D. Ne, teď vážně. Jeden z mých "kamarádů" na facebooku - ekolog a vegan, dává na svůj profil každý den odkazy na různé "rebelující weby", články o konspiračních teoriích a v neposlední řadě právě o veganství a (ne)konzumací živočišných výrobků.

On mi tvrdí, že veganství je jediný přirozený způsob života, který neškodí žádnému živému živočichu na Zemi, a že lidé "masožravci" jsou pokrytci (asi proto, že se mazlíme se psy a jíme kravičky). Nebudu ani tak rozebírat, jestli jsou maso a živočišné výrobky skutečně "nezdravé" a jestli jde objektivně 100% potřebných živin nahradit veganskou stravou. V tom se názory liší a oba tábory by nejspíš do nekonečna mohly sypat z rukávu odkazy, které potvrzují jejich přesvědčení. Já bych se radši zastavil u té otázky přirozenosti.

"Komu to cpeš?" Aneb proč vznikl tento blog

Možná si říkáte "Proč by měl někdo sakra číst tenhle blog" a "Koho můžou zajímat názory nějakýho vola tady". Upřímně? Sám nevím.

Možná doufám, že se tu najdou čtenáři, kteří vidí věci podobně jako já a v mnohém se se mnou dokáží ztotožnit. Nebo ne, ale budou mít chuť se o tom bavit a třeba mě přesvědčit o opaku (viz obrázek :D). Kdo ví. Každopádně nikoho do čtení nenutím a ani nečekám statisíce návštěv za den. Kdyby ano, tak místo toho založím nějakou stránku s pornem nebo warezem :D.

A shodou okolností jsem kdysi jednu takovou měl - z jejího názvu vychází má přezdívka a v dobách své největší slávy ji navštívilo ohromujících 500 lidí denně. Jó, staré dobré časy, zaváté šesti lety mou internetovou (ne)aktivitou.

Ale zpět k tomuhle blogu. Proč zrovna filosofování? No, z několika důvodů.