"Filosofování" - dar nebo diagnóza?

Moje máma vždycky říkávala, že "jednodušší" (=hloupí, pozn. redakce :D) lidé to mají v životě snazší. Tolik prý toho neřeší, nepřemýšlí nad blbostmi a spoustu věcí si nepřiznávají a neuvědomují.

Já sám sebe řadil spíš k těm, kteří řeší prakticky všechno, přemýšlí nad zdánlivými blbostmi a dost často si berou osobně i věci, které se jich takřka netýkají. No, podle toho musím být stopro chytrej! Thanks, mom. Bohužel jako vysokoškolský student začínám pomalu zjišťovat, že to možná nebude zas až taková pravda.

Mám jedno oblíbené moudro:

,,Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil." Fridrich Öttinger

Náboženský podtext stranou - snad není nikdo, kdo by mohl popřít pravdu, kterou v sobě tenhle citát nese. A sice, že snažit se všechno vymyslet a vyřešit nám mnohdy může přinést pouze zbytečné trápení, protože to prostě změnit nemůžeme, ačkoliv si to třeba ze začátku nechceme přiznat. Sečteno podtrženo - je moudré dělat si hlavu jen s věcmi, které můžeme nějakým způsobem ovlivnit a naše úsilí, které bychom jinak vložili i do řešení neřešitelného, můžeme vložit do smysluplnějších činností. 

Jenže lidé jsou nepoučitelní a já také, takže o to, že bych jen tak něco přestal řešit, se strachovat nemusím :D. Naopak mám zkušenost (asi jako většina lidí), že čím víc chce člověk něco pustit z hlavy, tak tím víc na to nakonec myslí. Důvodem budiž zákon schválnosti, ale hlavně asi fakt, že už samotným: "Nemysli na TUHLE věc" se na ni vlastně soustředíme. A kdo by si chtěl taky "zafilosofovat" a samotnému mu to nejde, tak zde je pár rad, jak na to (berte s nadsázkou):

1) Klíčové je naladění té správné nálady. K tomu je třeba být v produktivním myšlenkovém rozpoložení a obklopen správnou atmosférou.

2) Co se týče atmosféry, tak záleží jednak místě a pak dalších faktorech (vzpomínky s místem spojené, hudba, vůně..). Kromě třech doporučovaných - postel, sedadlo u okna, sprchový kout, zkuste zajít na místo, ke kterému vás pojí nějaké silné (po)city, třeba nostalgie.

3) K "filosofování" je překvapivě třeba trochu přemýšlet. Ideální rada asi neexistuje, ale zkuste myslet na věci, které ve vás vyvolávají emoce (je jedno jaké), nebo na věci z minulosti, které byste třeba chtěli změnit, atd. Také můžete zkusit na nic nemyslet - a uvidíte, že se určitě něco objeví :D.

Samozřejmě se může stát, že i přes to se vám v hlavně "nerozsvítí". Pokud máte naprosto dokonalý život bez jakéhokoliv problému a nikdy byste nic na světě nezměnili, či neudělali jinak, tak je to asi normální :D.

Ovšem když se do toho člověk dostane, tak je někdy schopen vymyslet třeba i celé alternativní scénáře. Mě to celkem baví. Ale někdy na takové myšlenky dostane váš mozek chuť v ty méně vhodné chvíle a tak se může stát, že kvůli tomu třeba nebudete moci usnout...Na palici? Možná. Ale je nutné si uvědomit, že bez potřeby pořád přemýšlet na různými "blbostmi" a snahy přijít na nová řešení, by lidský pokrok rozhodně nebyl takový, jaký je.