Přetvářka - snazší život či cesta do pekel?

Tentokrát nechme ironii být a pojďme si trošku zafilosofovat. Přetvářka... Známý český psycholog Zbyněk Vybíral ji ve své knize definuje jako "Změna výrazu tváře nebo chování podle dané situace. Přetváříme se jak chceme nebo si myslíme, že je to správné, slušné a vyžadované." Znamená to tedy, že tak činíme kvůli lidem kolem nás? Nebo se přetvařujeme kvůli sobě? A co když je přetvářka jen nástroj zbabělosti, protože si nechceme připustit, že lidé se prostě nedokáží skutečně změnit?

NÁVOD: Jak se "odmilovat"?

Je čas na trochu nadsázky ;-). Jako stálý odběratel časopisu Bravo a dychtivý čtenář portálu Zpovědnice narážím dnes a denně na desítky dotazů na rady, jak se vypořádat se zlomeným srdcem - jak se "odmilovat". Tyto prosby většinou pochází od náctiletých dívek a chlapců, kteří právě přišli o svou životní lásku a hledají cestu, jak se s tím vyrovnat. Rozhodl jsem se, že s využitím mých mnohaletých životních zkušeností napíšu všeobecný návod jak na to. Tak tedy:

Opráski sčeskí historje = Tuzemský Dolan?

Ti z vás znalí (českého) internetu zajisté v poslední době narazili na takový fenomének, který vznikl zhruba před rokem a rychle se stal natolik populární, že dokázal opustit virtuální prostor Facebooku a Tumblr a od minulého prosince si ho můžete pořídit i v knihkupectvích. Ano, mluvím o Opráscích sčeskí historje. Zjednodušeně kreslené komiksy parodující různé historické události v kontextu dnešní doby a za použití zkomolené češtiny se teď těší velké oblibě a kromě již zmiňovaného bestselleru je můžeme vidět i jako výstavu v Národním muzeu. A samotný tvůrce, skrývající se pod maskou svého protagonisty Zikmunda "Zmikunda" Lucemburského, užívající pseudonym "Jaz"? Ten je teď na vrcholu slávy. Ale proč jsou vlastně Opráski tak oblíbené? A jedná se vůbec o originální nápad, či jen chytře využitou inspiraci?

Hudební (ne)vkus

"Co posloucháš za styl?" "Jaká je tvoje nejoblíbenější kapela?" "Taky nesnášíš Justina Biebera?"... Alespoň jednu z těchto otázek jste někdy určitě slyšeli. Jakou hudbu člověk poslouchá je ve společnosti bráno jako nedílná součást jeho osobnosti a svou nemalou roli to často sehrává i při seznamování. Ale opravdu na tom TOLIK záleží?

Teď budu mluvit trochu z vlastní zkušenosti. Uvažovat jsem nad tím začal vlastně až v nějaké třetí, čtvrté třídě na základce z jednoho prostého důvodu - tehdy to řešili všichni :D. Pamatuji si, že většina spolužáků ujížděla na rapu a hip-hopu, a kdo nebyl s nimi (včetně příslušného ošacení), tak byl automaticky "out". S postupem času a změnou škol už jsem tolik vyloženě vyhraněných zastánců určitého stylu nepotkával, ale na otázku, co člověk poslouchá a jací jsou jeho oblíbení autoři - na tu narazíte vždy.

"Filosofování" - dar nebo diagnóza?

Moje máma vždycky říkávala, že "jednodušší" (=hloupí, pozn. redakce :D) lidé to mají v životě snazší. Tolik prý toho neřeší, nepřemýšlí nad blbostmi a spoustu věcí si nepřiznávají a neuvědomují.

Já sám sebe řadil spíš k těm, kteří řeší prakticky všechno, přemýšlí nad zdánlivými blbostmi a dost často si berou osobně i věci, které se jich takřka netýkají. No, podle toho musím být stopro chytrej! Thanks, mom. Bohužel jako vysokoškolský student začínám pomalu zjišťovat, že to možná nebude zas až taková pravda.

Veganství aneb kdo je větší POKRYTEC?

A začneme pěkně zostra, máte chuť na menší flamewar? :D. Ne, teď vážně. Jeden z mých "kamarádů" na facebooku - ekolog a vegan, dává na svůj profil každý den odkazy na různé "rebelující weby", články o konspiračních teoriích a v neposlední řadě právě o veganství a (ne)konzumací živočišných výrobků.

On mi tvrdí, že veganství je jediný přirozený způsob života, který neškodí žádnému živému živočichu na Zemi, a že lidé "masožravci" jsou pokrytci (asi proto, že se mazlíme se psy a jíme kravičky). Nebudu ani tak rozebírat, jestli jsou maso a živočišné výrobky skutečně "nezdravé" a jestli jde objektivně 100% potřebných živin nahradit veganskou stravou. V tom se názory liší a oba tábory by nejspíš do nekonečna mohly sypat z rukávu odkazy, které potvrzují jejich přesvědčení. Já bych se radši zastavil u té otázky přirozenosti.

"Komu to cpeš?" Aneb proč vznikl tento blog

Možná si říkáte "Proč by měl někdo sakra číst tenhle blog" a "Koho můžou zajímat názory nějakýho vola tady". Upřímně? Sám nevím.

Možná doufám, že se tu najdou čtenáři, kteří vidí věci podobně jako já a v mnohém se se mnou dokáží ztotožnit. Nebo ne, ale budou mít chuť se o tom bavit a třeba mě přesvědčit o opaku (viz obrázek :D). Kdo ví. Každopádně nikoho do čtení nenutím a ani nečekám statisíce návštěv za den. Kdyby ano, tak místo toho založím nějakou stránku s pornem nebo warezem :D.

A shodou okolností jsem kdysi jednu takovou měl - z jejího názvu vychází má přezdívka a v dobách své největší slávy ji navštívilo ohromujících 500 lidí denně. Jó, staré dobré časy, zaváté šesti lety mou internetovou (ne)aktivitou.

Ale zpět k tomuhle blogu. Proč zrovna filosofování? No, z několika důvodů.